Určitě se vám to již někdy stalo....všechno bylo krásné , všechno fungovalo, a najednou před vámi stál on (ona), který všechny tyto krásy úplně zastínil...Ano, mluvím o setkání s blbcem (nevím jak zní ženská varianta - blbka mně nějak nejde na rty )....

Přesně to se mi dneska stalo, a kvůli čemu jsem si založila tento blog, abych mohla pořádně vydýchat  nepříjemné setkání...

Říká se, že lidé, kteří vám zkříží cestu ať už v dobrém či zlém jsou tu od toho, abyste vás někam posunuli, abyste něco pochopili, případně se něčemu naučili... no nevím, asi je to pravda..

Možná to dnešní setkání s ženskou variantou blbce /ale spíš bych ji připodobnila vzteklému psovi/ mně měla zdokonalit v asertivním jednání - o což jsem se marně asi 10 minut snažila...

Nebo mě to mělo naučit bránit se - o což jsem se také snažila (marně)...to mi moc nejde...

A nebo mě to mělo za úkol úplně rozložit, což se po těch 10 minutách opravdu povedlo...

Nejsem na takováto setkání připravená, žiji ve společenství lidí, kteří jsou natolik inteligentní, že případná nedorozumění většinou řeší vysvětlováním, domlouváním se na nějakém řešení  - někdy taky povolí nervy, a člověk vybuchne, ale je to jen občas - ...

Rozhodně nemám praxi v setkání s osobou, která neustále vyštěkává svou pravdu,aniž by poslouchala, co ji protějšek říká /nebo se snaží říkat/

Přitom šlo o naprosto banální záležitost, a až se za sebe skoro stydím, že mně dokázala tak rozhodit.

Byla jsem v samoobsluze - ne v super hyper marketu, ale obyčejná sámoška....Zjistila, jsem uprostřed nakupování, že nemám hotovost (moje blbost,ale co nadělám,že)...přišla jsem k pokladně, a vidím, karty berou -super....

Paní pokladní  poté, co jsem ji řekla, že platím kartou mi sdělila, že karty berou za nákup nad 200,-Kč ... a co teda jako s tím...

Já: "Máte sáčky do kávovařiče ?" (to by se mi ten nákup nad 200,-Kč vešel....)

Pokl: "nemám" ...ostře

Já: "Já se teda ještě podívám jestli něco máte, co bych mohla koupit"

Pokl: "Noo"....už podrážděně...ale ten vozík mně tady nechte....

Já: "Jasně".....

Po chvíli.....

Já: " Nic už tady ke koupení není, já to zboží vrátím"

Pokl.: ....bez odpovědi.....

........vzala jsem vozík  a po domluvě s jinou paní ze samošky jsem ji předala zboží......

        poté projíždím s prázdným košíkem kolem pokladny....

Pokl.: " No a to zboží jste dala káám?!

Já: "Vždyť jsem vám řekla že ho jdu vrátit..."

Pokl.: "Ale to přece nejde, já to mám rozblokovaný..jak si to tak představujete?"

Já: "Já se vám omlouvám, nevím jak to tady u vás funguje, navíc jsem vám říkala že jdu zboží vrátit."

Pokl.: "Ale to přece nejde, já to mám rozblokovaný..jak si to tak představujete?".... Hlas zesílený a notně rozzlobený...

Já: " Já se vám opravdu omlouvám, měla jsem to to a to a navíc jsem to zboží dala vaší kolegyni, ta vám to může potvrdit."

Pokl.: "Ale to přece nejde, já to mám rozblokovaný..jak si to tak představujete? a....Jak to mám jako udělat a co mám říct vedoucí?" Štěkavě,rozzloběně

          a hoodně nahlas....

Já: "Paní, já se k vám chovám slušně, tak se prosím ke mně chovejte taky slušně"

Pokl.: " Já se k vám chovám slušně" (už fistulí).....celý obchod byl evidentně zaujat naší "konverzací" - nešla prostě přeslechnout...

Já: "No nechováte, štěkáte na mně jak vzteklý pes" (klidně- ještě zkouška asertivity)

Pokl.: "Já se k vám chovám slušně a toto nejde jako...já to mám rozblokovaný, a co si o sobě myslíte "  (už řev na celý obchod)

Já: ....už na konci sil s asertivitou jsem zařvala  " Já se vám omlouvám  co chcete ještě víc abych udělala? " ....a šla jsem pryč .....

Nevím....když tu konverzaci teď píšu, tak je to naprosto banální střet dvou lidí, a přesto mně rozhodil natolik, že jsem měla až slzy v očích ...samozřejmě že až venku...

Musím se trénovat...Lidi mají daleko větší komunikační problémy a zvládají je bez problémů.

Jen já mám dojem, že jde všechno řešit po dobrém, dobrým slovem, vysvětlením nebo domluvou....

Ale žiji zřejmě na nejakém obláčku, kam špatné věci a lidi mají vstup zakázán.

Takže tak...vypsala jsem se a je mi podstatně lépe...

Poznámka:

Pokud jste na toto  moje psaní náhodou narazili na internetu, pak prosím vězte,že to bylo pouze léčebné psaní (pro mě)....já jinak nejsem žádná pisatelka...jak je konečně vidět...